Na uplynulé skoro dva roky určitě nebudeme nikdy vzpomínat rádi. Kdo by rád vzpomínal na dobu, kdy třeba přišel o možnost pracovat či podnikat a musel zůstat zavřený doma, nemohl si pořádně dojít nakoupit ani cestovat, a pokud už někam potřeboval vyrazit, musel se chránit způsoby, jež nebyly nejednou ani trochu příjemné, že?
Zkrátka a dobře nevzpomínáme na to, co jsme donedávna prožívali, rádi. A i když ani dnes není situace nijak dokonalá, můžeme být rádi, že je aspoň to nejhorší pryč.
Jenže je to skutečně pryč? Vlastně není. Sice došlo k určitému znatelnému rozvolnění, můžeme podnikat i to, co bylo ještě před pár měsíci pomalu nepředstavitelné, ale pořád ještě máme v našich řadách onen zpropadený koronavirus, i dnes jsou dnes a denně odhalovány další případy a další a další lidé se infikují.
Jedinou předností dnešních dní je tak vlastně to, že se nákaza koronavirem nešíří tak rychle jako dřív, počty infikovaných jsou vcelku nízké a riziko tedy menší. Jenže infekce je vždy infekce, a tak se nesmí v boji s touto nikdy polevit. Je třeba dovést boj proti ní až do vítězného konce, jinak nebude nikdy jistota, že se ona pandemie nerozhoří nanovo.
A jak se zasadit o to, aby se situace už jenom zlepšovala a my se tak pokud možno nikdy nevrátili do dob lockdownů? Významným prostředkem boje proti šíření koronaviru jsou třeba i antigenní testy z nosu. Jakkoliv jsou totiž tyto triviální a dokáže si je provádět i ten největší prosťáček, jsou náramně důležité. Díky nim si totiž každý, kdo cítí nějaké příznaky nemoci, může ověřit, zda nedostal koronavirus, a jenom díky nim lze také odhalit případné bezpříznakové přenašeče. A když se ti, kdo by pro své okolí představovali riziko nákazy, odhalí a izolují, zabrání se šíření oné nemoci, na kterou už mnozí z nás doplatili. A zvyšuje to naději na to, že se jednou stane koronavirus minulostí.