Pokud trpíte ofidiofobií, určitě si do bytu nepustíte jedno zvířátko. Chorobný strach z hadů je asi tak stejně rozšířen, jako chorobný strach z pavouků. Pokud patříte k druhému extrému (milovníkům hadů), možná máte doma například korálovku sedlatou.
– Tento had, který pochází ze Severní a Jižní Ameriky, patří k opravdovým krasavcům.
– Dorůstá délky sto až sto třiceti centimetrů a vyznačuje se krásně červenou barvou, kombinovanou s černou a bílou.
Ačkoliv vyhlíží trochu nebezpečně, jedovatý není. Hodí se proto určitě i pro chovatelské účely. Jeho hlavní potravou jsou malí hlodavci.
Krajty uchvátí svou barevností
Další krasavicí v říši hadů je krajta. Rozlišuje se několik druhů, ale těžko říci, která z nich je ta nejhezčí.
– Krajta tmavádorůstá délky přibližně necelého metru.
– Jejím domovem je východní Asie a Indonésie.
V jejím hnízdě se může nacházet až stovka mladých hadů. Živí se, tak jako téměř všichni větší hadi, králíky a hlodavci. Ani tento had není jedovatý. Krajta kobercová je blízkou příbuznou krajty tmavé. Oproti ní je ale mnohem menší. Dorůstá délky pouze 200 až 300 centimetrů. Hlavní součástí jejího jídelníčku jsou menší vačnatci a hlodavci. Často je k vidění v norách, ve kterých dříve sídlila jedna z jejich kořistí – králík.
Pozor na jedovatou zmiji
Hadem, při jehož chovu musíme být obezřetní, je zmije rohatá. Pochází ze severní Ameriky a dorůstá délky jednoho metru. Živí se především drobnými savci, ptáky a ještěry. Tento had je jedovatý.
– Pokud bude v přírodě, dokáže se skvěle zamaskovat tím, že se zahrabe do písku.
– Má k tomu ty nejlepší předpoklady.
– Jeho barvami jsou odstíny hnědé a stříbřité.
Chřestýšovec Waglerůvje had, který má určitá privilegia. Je chován v malajském chrámu v Penangu. Dozajista k tomu přispělo i to, že se jedná o skutečného krasavce, jehož hlavní barvou je hráškově zelená.