DJALMA SANTOS
Djalma Santos byl brazilský pravý bek, který se účastnil tří světových šampionátů. Na rozdíl od většiny ostatních obránců své doby, Santos vynikal neskutečnou kopací technikou. Díky ní mohl podporovat ofenzivu svého týmu. Jak již bylo uvedeno výše, Djalma Santos se účastnil tří MS a z toho dvě vyhrál. Byl součástí brazilské zlaté generace, kde zářili hráči jako Pelé, Garrincha, Vava či Zagallo. Na všech třech šampionátech se dostal do All star teamu, což kromě něj dokázal už jen Franz Beckenbauer. Djalma Santos celou svou kariéru strávil v brazilských klubech a připsal si více než 1000 soutěžních startů. Zemřel v roce 2013 na zápal plic.
střela na bránu
CARLOS ALBERTO
Carlos Alberto byl pravý bek, který patřil do slavné brazilské generace, která vyhrála MS 1970. Tehdejší tým, jehož hlavními hvězdami byli Pelé, Jairzinho, Rivelino nebo Gerson, prošel celým MS bez ztráty jediného bodu a ve finále porazili i tehdy silnou Itálii v poměru 4:1. Carlos Alberto tehdy vstřelil jeden z nejikoničtějších gólů v dějinách Mistrovství světa. Největší část kariéry strávil v Brazílii v barvách Santosu, Flamenga a Fluminense. Na konci sedmdesátých let se však jako mnoho jiných hvězd v čele s Pelém, Cruyffem či Beckenbauerem, nechal zlákat nově se tvořící americkou NASL. Po ukončení kariéry se vrhl na manažerskou kariéru a trénoval například Flamengo, Corinthians, Monterrey, Botafogo či reprezentace Ománu a Ázerbajdžánu.
míč v listí
BERTI VOGST
Berti byl německý pravý bek, který celou svou kariéru spojil S Borrussií Mönchengladbach. Vogst patřil ke slavnému německému týmu sedmdesátých let, kdy po boku Franze Beckenbauera a Paula Breitera vytvořil jednu z nejneprostupnějších obran v historii světových a evropských šampionátů. Vogst si díky své houževnatosti a hernímu stylu vysloužil přezdívku "Der Terrier". S německou reprezentací získal zlato z MS 1974 a Eura 1972. S Mönchengladbachem pak vybojoval pět ligových titulů. Vogst se dvakrát stal nejlepším fotbalistou Německa, devětkrát patřil do nejlepšího bundesligového týmu sezony, dvakrát se dostal do All star teamu MS a byl čtvrtý v anketě Zlatý míč v roce 1975 (před ním se umístili Blokhin, Beckenbauer a Cruyff). Po ukončení kariéry se stal úspěšným trenérem. V devadesátých letech vedl německou reprezentaci, která si vezla medaile z ME 1992 a 1996 a poté působil v Kuwaitu, Skontsku, Nigerii či u Bayeru Leverkusen.
CAFÚ
Cafú byl další z plejády brazilských, velice ofenzivně laděných, krajních obránců. Na rozdíl od svých předchůdců Djalmy Santose a Carlose Alberta však ukázal své fotbalové umění i na evropských trávnících. První pokus provedl v roce 1995, kdy přestoupil do španělské Zaragozy. Ten však nevyšel a vracel se do Brazílie. Od dva roky později si na, v té době již kapitána brazilské reprezentace, ukázal AS Řím. Tentokrát se již žádný návrat do vlasti nekonal a Cafú začal evropské publikum udivovat svou fyzičkou, rychlostí a ofenzivním pojetím hry. Na posledních pět let kariéry Cafú nakonec přestoupil do AC Milán. Jeho největší úspěchy jsou však spojené s národním týmem. Byl účastníkem tří světových šampionátů. V letech 1996 a 2002 zdvihl pohár pro vítěze nad hlavu, v roce 1998 se musel ve finále sklonit před Francií, vedenou fenomenálním Zidanem. I tak je jediným hráčem, který se objevil třikrát v řadě ve finále MS. Celkem si Cafú připsal v brazilském národním dresu 142 startů a dodnes je národním rekordmanem.